NET part 2

George seděl ve svém bytě. Sám. Opuštěný. Po kolikáté už? Jeho láska odešla. Opět. Zkoušel to dál, to se ví, ale většinou vše skončilo hned na chatu. Rozhodl se, že už dál hledat nebude. Každý konec jej zraňoval. Ničil jeho city. Ničil tak i část jeho samotného.

Tahle dívka chodila na chat už delší dobu a on se s ní dal do řeči zcela nezávazně. Stále více a více se podivoval nad tím, jak si spolu rozumí. Měli stejné názory, na spoustu věcí se dívali jakoby jedněma očima. Potom spolu mluvili videofonem. Několikrát. Někdy zavolal on jí, někdy zase ona jemu. A, ač byl pevně rozhodnut, své city nebyl schopen ovládat. Cítil, jak se v něm opět probouzí láska. Láska k dívce, se kterou se prozatím vůbec nesetkal. Ta chvíle ale měla přijít. Oba měli strach, že jejich setkání ten křehký vztah zničí. Ale oba doufali, že ne. Miloval ji. Říkal jí to několikrát. A ona zase jemu. Konečně přišel ten den. Jel za ní. Setkali se. Oba poněkud nesmělí. Nakonec spolu strávili krásný víkend. Odjížděl od ní nerad a smutný. Nejraději by zůstal. Ale musel odjet. Nedokázal myslet na nic jiného než na ni.

Druhý den telefonát. Vypadalo to, že je vše v pořádku. Potom, o několik hodin později textová zpráva. A stálo v ní to, čeho se obával. Popřál jí hodně štěstí. Tolikrát již to psal a říkal. Vždy s hlubokým smutkem. Tentokrát byl ten smutek ještě hlubší a když mu chvíli poté zavolala, jen ztěží skrýval své pocity. Jen s pomocí cigarety se mu dařilo zklidnit svůj hlas, aby se nechvěl. Rozešli se jako přátelé. Kolik už jich měl? Tentokrát jej to zasáhlo velmi hluboce. Pustil si svoji oblíbenou hudbu a zahloubal se do svých myšlenek. Po celou dobu jí byl plný. Náhle cítil tu prázdnotu. To děsivé prázdno ve svém nitru. Nebyla to ani tma. Nebylo tam prostě nic. Jakoby někdo vyrval srdce z jeho těla. Teď, kdy tma v místnosti ukrývala jeho tvář a hlasitá hudba jeho vzlyky, rozplakal se. Plakal lítostí a plakal dlouho.

Usnul. Jeho noci byly bezesné. Ne tak dnes. Stále mu před očima vyvstával její obraz. Znovu a znovu se mu promítalo vše, co spolu prožili. A potom ta slova, která mu napsala a která mu poté i řekla. Byl to neklidný spánek, po kterém se probudil unavený a vyčerpaný. Takhle nemohl do práce. Vzal si tedy volno. Šel na chat, aby se na chvíli vymanil z těchto myšlenek. Ale styl jeho hovoru brzy upoutal Frankovu pozornost.

"Už zase?" zeptal se.
"Hmmmmmmmmm, už zase. Už naposledy."
"Hele. Za půl hodiny jsem u Tebe a někam vyrazíme."
"Hmmmmmmmmm, tak dobře." George mu byl za tuto nabídku vděčný. Musel se z tohoto stavu co nejdříve dostat, jinak by to nemusel psychicky zvládnout. Stalo se to už tolikrát, že to Frank věděl. Dorazil ještě dříve a odjeli do blízkého baru. Bylo tam poloprázdno. Usadili se a objednali si něco k pití.

"Tak co se děje?"
"Hele. Chceš mě zabavit, ne? Nechci o tom mluvit."
"OK."

Frank se jeho slovy řídil a probrali spolu spoustu věcí. Plácali o všem, ale vlastně o ničem. Po chvíli začal George sám. Když skončil, Frank jen řekl:

Řekl to jen proto, že cítil potřebu nějak to komentovat. Věděl, že Georgovi se uleví už tím, že se s tím svěří.
Poseděli ještě chvíli. Potom se vrátili domů. George zůstal zase sám, ale už mu bylo lépe.

Přišla mu textová zpráva. "POMOC!!!" stálo tam. Byla od ní. Na nic nečekal. Nechal stručnou zprávu Frankovi a vyrazil. Dojel do Prahy a začal ji hledat. V zaměstnání nebyla a z bytu se odstěhovala. George na chvíli propadl beznaději. Když se uklidnil a začal logicky uvažovat, zapnul bodycomp a spustil vyhledávač. Zadal číslo jejího mobilu a odstartoval vyhledávání. Za chvíli měl souřadnice k dispozici. "MAPU!" přikázal. Vyhledávač se minimalizoval do levého horního rohu jeho pohledu a otevřelo se okno s mapou. Souřadnice se zanesly do mapy a bod se zobrazil. George vyrazil. Bod se ale na mapě pohyboval a to dosti rychle a zmateně. Nedalo se předpokládat, kam zahne. George jel ve svém vznášedle proti němu. Náhle ovšem bod změnil svůj směr a poté ještě jednou a začal se od Georga vzdalovat. George musel přišlápnout plynový pedál až k podlaze. Přesto se mu nedařilo srovnat rychlost jízdy s bodem na mapě. Měřítko mapy se zmenšilo, protože bod se ztratil za okrajem okna. George zaklel. Řítil se hustým provozem na plný plyn a přesto se mu nedařilo bod dostihnout. Ten ještě několikrát změnil směr a náhle zmizel. Červený blikající bod znázorňoval místo, odkud byl signál přijat naposledy. Přijel na to místo za půl hodiny. Žádná podzemní garáž, jak předpokládal. Náhle, spíš vytušil, než zahlédl, nějaký předmět u okraje strady. Přistoupil k němu a poznal její mobil. Zničený výstřelem z laserové pistole.

Vrátil se do vznášedla a skryl svou tvář v dlaních. Byl sice přesvědčen o tom, že je v pořádku, ale neměl představu, kde by ji měl hledat. Nebyla jiná možnost. Musel opět kontaktovat Franka. "Chat!" přikázal a bodycomp jej okamžitě připojil. Franka našel, jako obvykle, na postu správce.
"Ahoj Franku. Máš chvilku?" oslovil jej.
"Jistě hned jsem u Tebe."
George odešel do privat roomu a čekal na Franka. Ten přišel za chvíli.
"Co se zase děje?" zeptal se.
George mu sdělil vše, co věděl. "Potřebuji Tvoji pomoc. Nevím, jak dál."
"Na mě se můžeš spolehnout." Ujistil jej Frank. "Zůstaň zatím v Praze. Odtud budeme vycházet. Až na něco přijdu, nechám Ti vzkaz na secret place."
"Jasně. Díky."
"Nemáš zač." Frank opustil místnost a vrátil se na svůj post. George odešel hned po něm.

Napiš pokračování: